|
311. československá bombardovací peruť
Dne 20. července 1940 byla ustanovena v Cosfordu, při čs. výcvikové a náhradní jednotce letectva, samostatná "Bombardovací skupina" a zahájila výcvik. Potom se skupina přesunula na základnu RAF v Honingtonu, kde byla založena 2. srpna 1940 oficiálně 311. československá bombardovací peruť a zahájila letový výcvik na anglických bombardérech Vickers Wellington Mk IA a IC. Anglické velení zastupoval kanadský důstojník W/Cdr J. F. Griffiths, DFC a za naší stranu byl do čela perutě jmenován W/Cdr Karel Mareš-Toman, DFC. Pod vedením zkušených britských instruktorů byly sestavovány první šestičlenné posádky, samozřejmě podle britského vzoru, kdy byl kapitánem osádky vždy první pilot v jakékoliv hodnosti, což se ne vždy líbilo našim důstojníkům, když jim někdy veleli nižší šarže. To však netrvalo dlouho, protože naši vytvořili opravdu sehrané party a intenzivně se cvičily v nočních letech, protože RAF po neúspěchu několika denních náletů útočila hlavně v noci. Již 10. září 1940 odstartovaly tři nejzkušenější posádky bombardovat nádraží v Bruselu. Od toho dne třistajedenáctka, jako první z našich, přenesla boj na uzemí okupované nepřítelem a i nad Německo, o čemž svědčí, že již 23. září 1940 bombardovaly tři letouny Berlín. Tohoto náletu se ve svých 42. letech zúčastnil i velitel peruti W/Cdr Mareš-Toman, DFC.
19. 3. 1941 ukončil svoji bojovou činnost u perutě W/Cdr Mareš-Toman, DFC a byl nahrazen W/Cdr Josefem Schejbalem, DFC. Ten byl vystřídán 3. 7. 1941 W/Cdr Josefem Ocelkou, DFC. To byl podle pamětníků nejpopulárnější velitel třistajedenáctky. Zakrátko ujala přezdívka "Vocelovej" a to nejen proto, že požadoval od svých podřízených maximum, ale i proto že s nimi létal do těch nejhorších akcí. Bohužel tento vynikající důstojník zahynul při cvičném letu, kdy již nepůsobil u 311. perutě. Od 20. 4. 1942 ho vystřídal ve velení W/Cdr Josef Šnajdr, DFC. Závěrečným výčtem nelze postihnout vše co naši letci zařazení u Bomber Command prožívali, ale je faktem, že 311. československá bombardovací peruť v době 10.září 1940 do 25. dubna 1942 uskutečnila 1029 bojových vzletů za 152 operačních dní. Napadla celkem 77 cílů, z toho některé opakovaně, svrhla celkem 1310 tun bomb, sestřelila 3 jistě a pravděpodobně sestřelila 1 nočního stíhače a vypracovala se mezi nejlepší perutě Bomber Command. Následkem tohoto bojového úsilí byly i značné ztráty. Z celkem nasazených 53 osádek, bylo zabito a zajato 22 osádek a předepsaného turnusu 200 operačních hodin dosáhlo jen asi 12 osádek, a proto na základě těchto skutečností byla třistajedenáctka na jaře 1942 převedena ke Coastal Command, t.j. Pobřežnímu velitelství a na nový úkol se začala školit a doplňovat stavy na letišti Aldergrove.
311. peruť u Coastal Command V rámci Coastal Command se třistajedenáctka zapojila do bitvy o Atlantik a začala provádět hlídkové a protiponorkové patroly ze základny Talbenny, které zpočátku směřovaly do prostoru Biskajského zálivu. Pro suchozemce, jakými českoslovenští letci bezesporu byli, nebylo snadné, létat mnoho hodin nad mořem ,snažit se objevit a případně zničit nepřátelské plavidlo. "Kdo nepřiletěl z moře hned po skončení operace, už se nikdy nevrátil.
Biskaj a Atlantik požadovanou daň nevracely," bohužel to byla pravdivá slova pamětníků. Peruť v prvním období působení u Coastal Command létala na původních Wellingtonech ovšem v jiném zbarvení, Za jeho velení proběhla během února stěhování na jih Anglie, na základnu Predannack, kde jejím cílem bylo čištění prostoru průlivu La Manche a Biskajskeho zálivu od nepřátelských plavidel, v souvislosti s blížícím se vyloděním spojenců ve Francii. Po invazi během srpna 1944 nastalo "stěhování za ponorkami" na základnu Tain ve Skotsku, kde peruť zůstala v operační činnosti až do konce války i se svým posledním válečným velitelem W/Cdr Janem Kostohryzem, DSO.
Třistajdenáctka během působení u Coastal Command potopila jednu velkou nákladní loď, poškodila 4 hladinová plavidla a několik menších. Zaútočila na 35 ponorek, z nichž 4 potopila a vyřadila z boje přibližně 17 nepřátelských stíhačů. Bohužel celkové ztráty 311. československé bombardovací perutě za pětileté působení ve svazku RAF činí 250 padlých příslušníků a 35 zajatých.
|
311. peruť u Bomber Command
