Erich Alfred „Bubi“ Hartmann se narodil
19. dubna 1922 ve Weissachu u Stuttgartu. Dětství strávil převážně v Číně, protože jeho otec tam pracoval jako lékař. Když se vrátil do Německa získal ve čtrnácti letech pilotní průkaz na kluzáky. Letecký průkaz na letadla získal v roce 1939 a koncem roku 1940 se začal jako dobrovolník vzdělávat ve škole pro důstojníky – Luftkriegsschule II. Ve dvaceti byl povýšen do hodnosti poručíka. Na podzim roku 1942 byl přidělen k Jagdgeschwader JG 52. Ta byla rozmístěna v oblasti Kavkazu v Sovětském svazu. Jednotka měla ve výzbroji výkonné letouny řady Messerschmitt Bf 109G-6.
Hartmann první sovětské letadlo, Il-2, sestřelil 5. listopadu 1942. Jeho velké úspěchy přišly až v průběhu roku 1943. Bojoval mimo jiné na Kavkazské frontě a v Kurském oblouku. Po 148. sestřelu protivníka byl 29. října 1943 vyznamenán Rytířským křížem. Poté jeho konto sestřelů na východní frontě rostlo raketovým tempem, stejně jako vyznamenání. V roce 1944 Hartmann pokračoval v ještě rychlejším tempu a 24. srpna 1944 dosáhl 300. vítězství. Potom jako jednomu z 27 německých vojáků mu byly uděleny „diamanty“ k Rytířskému kříži. V září 1944 se oženil se svou dlouholetou láskou z mládí Ursulou „Usch“ (srdce na jeho Messeru) Paetschovou.

Není bez zajímavosti, že sovětské velení na jeho hlavu vypsalo dokonce vysokou odměnu
Na začátku roku 1945 byl Hartmann vyzván generálem Gallandem, aby se připojil k jednotkám používajícím nový proudový letoun Messerschmitt Me 262 . Nabídku však odmítl, protože chtěl zůstat u JG 52, kde působil ve funkci velitele 1. skupiny až do konce války. Válku zakončil v Německém Brodě (dnes v Havlíčkově Brodě). Ještě během dopoledne 8. května 1945 sestřelil v souboji nad Brnem svůj 352. letoun.
To bylo neuvěřitelné konto, které nebylo nikým překonáno.
Jinak piloti a pozemní personál zničily letouny na letišti Německý Brod a odebrali se pozemní cestou do amerického zajetí. Podle dohod z Jalty, byl Hartmann a jeho jednotka předána do zajateckého tábora v Sovětském svazu. Jako odsouzený strávil více než deset krušných let v zajetí na Sibiři. V roce 1955 byl konečně repatriován do Západního Německa. Zde se opět setkal se svou ženou.
Rok po návratu se stal důstojníkem západoněmeckého letectva. Později velel první jednotce vybavené americkými nadzvukovými proudovými letouny Lockheed F-104 Starfighter – Jagdgeschwader 71 „Richthofen“.
Do výslužby odešel na vlastní žádost 30. září 1970 v hodnosti plukovníka.
Erich Hartmann zemřel ve věku 71 let 20. září 1993. Rusko jej plně rehabilitovalo v roce 1997.