V Sovětském svazu vznikla 3. května 1944 v Sovětském svazu 128. samostatná československé stíhací peruť která po přesunu na letiště Kubinka u Moskvy byla reorganizována na 1. československý samostatný stíhací letecký pluk. Naši piloti uvolnění z RAF a doplnění dvěma Slováky dostali do výzbroje stíhací letouny Lavočkin La-5FN. V Kubince byly přiděleny jednotlivým pilotům lavočkiny těchto trupových čísel:
58- velitel pluku škpt. F. Fajtl
88-zástupce velitele škpt. J. Klán
151-náčelník štábu škpt. S. Rejthar
39- velitel 1. perutě npor. J. Stehlík
02-velitel 2. perutě npor. F. Chábera
12- rtm. Ľ. Dobrovodský
12-ppor. F. Štička
13-ppor. P. Kocfelda
17- ppor L. Šrom
19-ppor. S. Tocauer
20-ppor T. Motyčka
23-ppor.B. Mráz
23*- ppor. A. Vendl (při výcviku létal s bílým pruhem)
24- ppor. S. Hlučka
37-ppor. J. Skopal
62-šrtm. A. Matušek
65-ppor. F. Loucký
69-ppor. L. Valoušek
71-ppor. F. Kruťa
74-ppor. F. Vaculík
95-por. R. Borovec (lavočka ztracena před odletem pluku na Slovensko)
99-ppor. J. Řezníček

převzato od Jiřího Vraného a Jana Krumbacha

Po ukončení výcviku naši piloti i s výše uvedenými La-5FN přelétli do Proskurova na Ukrajině. Letecký pluk byl po stránce vojenské a kázeňské podřízen 1. čs. armádnímu sboru. Po stránce taktické a operační spadal od 20.7.1944 pod pravomoc sovětské 2. letecké armády pod velením generálplukovníka letectva Stěpana Akimoviče Krasovského.

Letadla a personál se připravují na let z Proskurova (poblíž Lvova) na letiště Stubno (Polsko). V popředí je La-5FN, nad 20
ppor T. Motyčky a vzadu 69 ppor L. Valouška.
Na frontové letiště Stubno pluk přelétl počátkem září 1944. Potom odletěli všichni 17. září 1944 na Slovensko až na por. Borovce, který měl havárii lavočky číslo 95 (při přistání se mu samovolně zatáhla podvozková noha). Na Slovensko se dostal později sovětským dopravním letadlem.

Právě u lavočky 39 se vedou dohady, kdo byl jejím původním "uživatelem". Jestli npor. Stehlík, nebo škpt. Klán. Zdá se, že při příletu velitelského roje15. 9. 1944 na povstalecké letiště Tri Duby "39" pilotoval Josef Stehlík. Zase 17. 9. 1944 s ni přistál na Zolné Jan Klán. To jen tak na okraj, protože při následujícím bojovém nasazení pluku se jednotlivé stroje střídaly podle potřeby a stavu oprav.