Polikarpov Po-2 také označovaný U-2 byl sovětský dvouplošník, který vznikl v roce 1927 v konstrukční kanceláři Nikolaje Nikolajeviče Polikarpova. Tento letoun se stal později legendou sovětského letectva. Jednalo se o jedno z nejrozšířenějších letadel na světě. Výroba těchto dvouplošníků přesáhla hranici třicet tisíc kusů. Tento původně cvičný stroj zejména během druhé světové války značně rozšířil svoje využití. Sloužil jako spojovací, štábní, dopravní, sanitní, bombardovací a průzkumný letoun. Sovětští letci s ním podnikali rušivé noční nálety na německá postavení. Díky jeho tichému motoru ho Němci pojmenovali „Létající šicí stroj“ (německy: Nähmaschine). U Rusů měl populární přezdívku „Kukuruznik“.

Představím fotograficky některé válečné verze Po-2

Polikarpov Po-2 byl už před válkou hojně využíván k výcviku nových pilotů. Svoje první letecké krůčky na něm dělal napříkld nejlepší sovětský stíhač druhé světové války Ivan Nikitovič Kožedub (62 sestřelů).
Za války byl používán dále k výcviku, ale třeba i k řízení dělostřelecké palby. Polikarpovy také sloužily jako štábní a spojovací letouny. Tak jej využívali i českoslovenští letci.U našich východních jednotek sloužilo nejméně osm "Kukuruzniků". Čtyři u československého armádního sboru a čtyři u 1. českoslvenské smíšené letecké dvize.
Dále dvacet dobrovolníků z řad 1. československého armádního sboru prodělávalo základní pilotní výcvik právě na těchto letounech na letišti v Paustovu.

Jak jsem uvedl výše Po-2 byl využíván i jako noční bombardovací letoun. Díky tichému chodu motoru se mohl nepozorovaně přiblížit k nepřátelským liniím a svrhnout bomby. Tyto nálety ani tak nevynikaly velkou ničivou silou, ale nedopřály německým vojákům klid ani v noci.
Zejména v tom vynikal 46. gardový tamaňský noční bombardovací letecký pluk, který tvořily ženy. Němci dali těmto ženským leteckým jednotkám přezdívku „Noční čarodějnice“ (Nachthexen). Příslušnicím pluku se to zalíbilo a sami si tak začali říkat.

.

.


.

Konstruktár Bakšajev vyvinul kazety, které se připevňovaly na spodní křídlo a sloužily k přepravě raněných. Tím se značně uspíšil jejich přesun do týlových nemocnic. Kazety mohly být také využity k přepravě nákladu.

Na snímku je takzvaná "limuzína". Překryt zadní kabiny měl zajišťovat větší komfort pro cestujícího. Pro nás je zajímavé, že taková "limuzína" byla i se sovětským pilotem přidělena v roce 1943 ke štábu 1. československé samostatné brigády v Sovětském svazu. Častým uživatelem letounu byl velitel brigády generál Ludvík Svoboda.

Tak tolik stručně o válečném využití populárního "Kukuruzniku". U nás po osvobození létal ve vojenském letectvu pod označením K-62. Aerokluby Svazarmu vlastnily několik Polikarpovů do konce padesátých let.