Cvičný letoun z konstrukční kanceláře Nikolaje Nikolajeviče Polikarpova UTI-4 je vlastně odvozen od stíhačky I-16. Přechod na tuto stíhačku představoval pro mnohé piloty problém. V ještě horší situaci byli mladí piloti, kteří absolvovali výcvik na Po-2
Tam si museli zvyknout na zcela náročné odlišné letové vlastnosti. Zejména zatahovací podvozek (ovládal jej pouze instruktor!), museli si zvyknout na vysokou přistávací rychlost až 125km/h a jak jsem již uvedl letoun byl celkově náročnější na pilotáž.
Naši letci se s UTI-4 setkali při přeškolování v Paustovu ve Vladimirské oblasti v Rusku. Z řad příslušníků 1. československého armádního sboru bylo vybráno 20 adeptů k pilotnímu výcviku. Ten základní absolvovali na Po-2. Potom se školili právě na UTI-4. To všechno, včetně zbarvení převzato z knihy Václava Šorela "Letadla československých pilotů".

Za zmínku stojí, že pozdější trojnásobný hrdina Sovětského svazu, Ivan Nikitovič Kožedub roce 1941 absolvoval Čugujevské letecké učiliště a později zde sloužil jako letecký instruktor právě na UTI-4. Ivan N. Kožebub se v průběhu války vypracoval na největší eso sovětského letectva. Jeho konto čítalo 62 samostatných sestřelů.
UTI-4 vycházel z I-16 typ 5 a jeho vznik se datuje do roku 1935. Výroba pokračovala do roku 1942. V první řadě byl dodáván jako cvičný. Byla také vyráběna bitevní verze pod označením UTI-4B. Této verze bylo vyrobeno jen ale několik desítek strojů.